"Benji patří k
rostoucímu počtu mladých žen s jedinečnou schopností varovat
dívky, které uvízly ve spárech transgenderové horečky, že by
možná nebylo od věci změnit názor. Nejen, že věří tomu, že
zabránila osobní kalamitě. Trvá na tom, že to, čemu unikla, byl
kult." Příběh přináší spisovatelka Abigail Shrier v
knize Nevratné poškození (kapitola 10 Mohla bys litovat).
"Podobně jako mnoho
dalších mladých žen, které se náhle začaly identifikovat jako
transgenderové, byla i Benjio intelektuálně vyspělá a velice
úzkostlivá dívka. V pěti letech začala hrát na housle a
okamžitě k tomu přilnula. Brzy následovala harfa, klavír a viola.
Byla také nenasytnou čtenářkou. Jenže v devíti letech jí
začala růst prsa, z čehož byla hodně nervózní a rozpačitá.
Stala se z ní anorektička, někdy i omdlela během vyučování.
Rodiče jí kupovali Ensure a prosili jí, aby jedla. Mezitím jí
diagnostikovali deprese. Její rozum a talent to ale nezlomilo. Benji
a její mladší sestru přijali na jednu z nejlepších veřejných
uměleckých škol v Kanadě.
Vztah mezi jejími
rodiči nebyl zrovna procházka růžovou zahrádkou. Benji i její
sestra se občas staly cílem fyzického násilí. Sestra své
dětství přestála pomocí kouření trávy, občas se řezala a
pravidelně se jí vracely záchvaty deprese.
Benji svůj čas
trávila na YouTube a Tumblru. Když jí bylo třináct, narazila na
videa žen, ve kterých s nadšením představovaly svoje
transformace v muže. Benji se vůbec necítila jako dívka, ve
vlastním děle jí nebylo příjemně a doma nebyla šťastná,
takže jí možnost úniku, jakou objevila, připadala naprosto
fascinující. Nikdy nepochybovala, že čistě pozitivní popis
lékařské tranzice je přesný." (SHRIER, Abigail. Nevratné
poškození: jak naše dcery propadají transgenderové mánii. V
Praze: Bourdon, 2024. ISBN 978-80-7611-150-9.)
…
V příběhu
přeskočíme zhruba deset let transgenderové mánie v životě
Benji až k okamžiku, kdy představy o transgenderu opustila.
...
"Benji odešla ze
školy a vrátila se domů k rodičům. Byla rozhodnutá vrátit svůj
život na správnou kolej. V současnosti žije ve svých třiadvaceti
letech s otcem, který odešel od její matky. Vrátila se ke hře na
violu a podala přihlášky na konzervatoře v Anglii a Quebecu.
Čím více o tom
čte a přemýšlí nad vlastními zkušenostmi, tím víc je
přesvědčená, že zdravotní systém dospívajícím
identifikujícím se jako trans ubližuje, protože jen rychle plní
jejich požadavky, aniž by se staral o jejich skutečné blaho.
"O tom teď
taky hodně přemýšlím. Úrovně dysforie se liší, ale jejich
léčba je vždy stejná. Když někdo trpí anorexií, prvním
krokem taky nebude nacpat mu do krku trubičku na výživu. Proč to
tedy platí u transgenderové identifikace? Když má někdo
dysforii, proč je jako první na řadě prohlášení: "Potřebujete
hormony?"
Benji se domnívá,
že odborníci na duševní zdraví by měli spíš nabídnout různé
možnosti léčby, které by odpovídaly různým stupňům dysforie."
(SHRIER, Abigail. Nevratné poškození: jak naše dcery propadají
transgenderové mánii. V Praze: Bourdon, 2024. ISBN
978-80-7611-150-9.)
